Podle statistik prý 70% Čechů zažilo v manželství nevěru. Během vysokoškolského studia mnozí z nás poznáváme své budoucí partnery. Rozhovor s Drahou a Rosťou Navrátilovými nám může být dobrou inspirací. Seznámili se během svých studií v Brně. Oba teď pracují ve sdružení Studenti pro Krista.

Jak dlouho už žijete spolu?

Rosťa: V červenci jsme oslavili deváté výročí. Na první pořádné "kulatiny" si tedy budeme muset ještě pár měsíců počkat.

Čím vás ten druhý upoutal? Proč jste s ním chtěli chodit?

Draha: Zpočátku jsem si o něm myslela, že je frajírek ("nebyl můj typ"). Když jsem však Rosťu poznávala blíž, upoutalo mě jeho široké srdce, odvaha, také to, že nehledal svůj prospěch a byl ochoten jít do těžkostí. Toto je člověk, na kterého se mohu spolehnout a mohu mu věřit.

R: Už jako na kamarádce jsem na ní obdivoval její hlubokou lásku k Ježíši i ke všem lidem kolem ní. Pak jsem se jednoho dne probudil, a když jsem ji potkal znovu, zjistil jsem, že je pro mne někým mnohem víc - jestli se nepletu, tak se té diagnóze obecně říká zamilovanost.

Co byste doporučili párům, které spolu chodí a neví, jestli je jejich partner ten pravý/ta pravá?

R: Možná by mohl každý z nich začít tím, že si položí otázku, jestli jsem já tím pravým pro toho druhého. (Jeden z malých krůčků od naší sebestřednosti k lásce.)

D: Položit si otázku, zda ty nejdůležitější hodnoty v našich životech jsou totožné. Jestliže například u jednoho hrají prim vztahy a u druhého kariéra, jestliže jeden žije konzumem a druhý jde za něčím nebo Někým hlubším…, myslím, že to nebude klapat dlouho.

Co je podle vás nebezpečím v chození? Čeho by se měly páry, které spolu chodí, vyvarovat?

R: Jednou z věcí je určitě přetvářka. Správně nabuzeni dokážeme na rande ze sebe "vymačkat" i to, co v nás není, ale manželství nám strhne všechny masky. Pak můžeme být jeden z druhého velice zaskočeni.

D: Soustředění se na fyzickou stránku vztahu. V chození se snadno stane dominantní a nejednou kvůli sexu "přimhouříme" obě oči v oblastech, které se později ukážou jako ty nejdůležitější.

Jak vy jste poznali, že se k sobě hodíte a že chcete spolu žít?

D: Za sebe mohu říct, že jsem pro svoje ANO potřebovala mít 100% jistotu, že patříme k sobě. Když pominu pozitivní emoce (zamilovanost, která byla někdy menší jindy velká), tak jsem zkoumala své srdce, jestli jsem ochotna Rosťu přijmout také s jeho nedostatky a chybami (nejen pro jeho nezměrné kvality) a učit se milovat ho bez podmínek.

R: Já jsem v tom měl "jasno" brzy. To už je možná obecně součástí naší mužské povahy. Jdeme přímo za cílem, a když si jako zamilovaní vytýčíme za cíl manželství, docela tlačíme na pilu. Když pak přišlo do tuhého a já potřeboval udělat rozhodnutí požádat Drahu o ruku, viděl jsem, že své "jasno" potřebuji ještě prověřit. Ptal jsem se Boha, svého srdce a dokonce i nejbližších lidí. A pak jsem se rozhodl spojit svůj život se svou milou, abych jí byl věrně po boku v čas dobrý i zlý až do doby, dokud nás smrt jednoho z nás nerozdělí. Žádná zadní vrátka, mosty nebo nouzové východy.

Dnes spolu hodně párů žije "na hromádce". Proč jste dali přednost manželství?

R: Shodli jsme se na tom, že pravá láska nemiluje jen na zkoušku a nekončí v okamžiku, kdy se jednomu začíná zdát, že už mu to nedává tolik, co dříve. Láska, která se na sebe bojí vzít závazek, není láskou s velkým L. Jako horolezec rozumím tomu, že se dva vážou na jedno lano právě proto, aby ten jeden podržel druhého v dobách zlých, ve chvílích, kdy ztrácí půdu pod nohama. Manželství je pro mne tím lanem a je skvělé, když vím, že na druhém konci je ten nejbližší přítel ze všech lidí a nikdy mne neodřízne, protože mi to slíbil a protože mě touží milovat více než svůj život. Myslím, že to je sen každého horolezce, mít takového parťáka. Jsem vděčný Bohu, že mi takovou ženu dal a že nám oběma dává každého dne sílu odkládat svůj strach i sobectví.

Co je pro vás v manželství neustálým zdrojem radosti a s čím se naopak stále potýkáte?

D: Rosťa a děti. A s čím se potýkám? No, s Rosťou a s dětmi.

R: No comment!

Co si myslíte, že je pro manželství nejdůležitější?

R: Mám-li být upřímný, tak vztah s Bohem. My dva a Bůh, to je jediný manželský trojúhelník na světě, který funguje. Bez něho to mnohdy končí patem stejně jako na naší současné politické scéně.

D: Bezpodmínečná láska ochotná se obětovat. Je to láska "miluji tě, přestože mě zraňuješ, přestože mě vystavuješ těžkým a nepříjemným situacím, přestože mě ponižuješ", "miluji tě, ať se s tebou stane cokoli", "miluji tě tečka". Sama na sobě zakouším, že takové lásky člověk není schopen bez Boží pomoci a Jeho lásky.

Jakým "mýtům" o manželství jste věřili a teď už víte, že to nebyla pravda a že skutečnost je trochu jiná?

D: Pro jistotu jsem se snažila mýtům nevěřit. Rozhodně jsem nevěřila, že by to měla být procházka růžovou zahradou. Když jsme se vzali, bylo všechno nad mé očekávání. Byla to radost a krásné překvapení.

R: Možná bych zmínil trochu idealistickou představu, že láska v nás způsobí, že to všechno půjde samo. Pravda je taková, že když do našeho vztahu nebudeme oba dva aktivně investovat, patrně skončíme bankrotem. Zkrátka to známé: "Když do toho nic nedáš, nic z toho nevypadne." Zní to až děsivě pragmaticky, ale ve skutečnosti to může mít velice romantickou podobu.

Vidíte nějaký rozdíl mezi zamilovaností a láskou? Je možné být v manželství a přitom být stále zamilovaný?

D: Záleží, co si pod tím pojmem představíte. Podle mě zamilovanost není láskou v pravém slova smyslu, ale může v ni vyústit. Zamilovanost je zaměřena sama na sebe (co se to se mnou děje, pocity štěstí, sladko v hrudi, zvláštní chvění, svírání hrdla... však to znáte -:)).Četla jsem, že tyto pocity má na svědomí látka nazývaná fenyletylamin, která se tvoří v mízním systému mozku, kde je ústředí citového vnímání. Je jisté, že tento pocit se postupem času začne ztrácet, i když se vám to zamilovaní budou snažit vyvrátit. Líbí se mi přirovnání, že zamilovanost je jako voňavý jarní květ. Všechny květy jednoho dne opadnou! Otázkou je, zda dozraje ovoce, kterým je láska. Teprve v důkladnějším poznání sebe i toho druhého se ukáže, zda je ve vztahu základ pro lásku.

Jak váš manželský život změnily děti?

D: S příchodem dětí člověk ve větší míře přestal být "svým pánem" a přišel kontinuální přísun příležitostí "umírat sobě".

Je nějaké "krédo", kterého se v manželství držíte?

R: Na konci našeho svatebního obřadu nám můj novopečený "švára" řekl: "Mluvte spolu, mluvte spolu, mluvte spolu!" Tehdy mi bylo jasné, že spolu budeme mluvit, ale asi až s lety začínáme více a více doceňovat jeho radu. Nevím, jestli je to zrovna "krédo", ale vidíme, že bez hluboké komunikace, otevřenosti, upřímnosti a hlavně ochoty naslouchat a porozumět vnitřnímu světu a potřebám toho druhého, by naše láska nemohla růst.

Čemu jste se naposledy nejvíc zasmáli?

Že jste si pro tento rozhovor vybrali právě nás :-))