Příběh plný překvapení

Sníte rádi? Vysnili jste si taky příběh svého života? Já jsem svůj život a svoji budoucnost viděla černě. Radost a naplnění mi přinášely jen světlé okamžiky, které ale netrvaly dlouho, bylo to takové problikávání světel, které nedovedlo zahnattemnotu ve mně. „Co se s tím dá dělat?“ Ptala jsem se sama sebe a moje odpověď byla – „Nic“. Další moje otázka byla: „Je tu někdo, kdo by mi opravdu rozuměl?“ Měla jsem fajn rodinu, pár přátel, ale to nestačilo, abych byla spokojená. Toužila jsem po něčem pevném a stálém.
Odmalička jsem věřila, že existuje Bůh, chodila jsem do kostela a považovala jsem se za věřící. Ale žádný přínos jsem z toho neměla. Na střední škole jsem o tom začala víc přemýšlet. Nikde v mém životě jsem neviděla potvrzení, že Bůh jedná v mém životě. Říkala jsem si, že by to přece mělo být někde vidět. Dívala jsem se na lidi okolo sebe a často jsem si říkala, že můj život by měl být jiný a lepší než ten jejich, když přece věřím v Boha. Kde je tedy ten rozdíl? Snažila jsem se vždycky být dobrá a žít správně, ale nic jsem z toho neměla. Možná dobrý pocit, který ale dlouho nevydržel. Měla jsem chuť to zabalit. Moje víra prostě nefungovala.
Když mi bylo 20, pozvala mě kamarádka na křesťanský festival. Znamenalo to pro mě příjemně strávit týden o prázdninách. Co mě ale dost překvapilo bylo to, že lidé, se kterými jsem na festivalu mluvila, byli nějací jiní než já. Oni mohli otevřeně říct, že Bůh je živý v jejich životě a že jedná. To jsem já o sobě říct nemohla. Jak to?
Jeden večer mluvil na festivalu nějaký člověk o tom, že Ježíš může změnit náš život. Říkal, že pokud jsme svázaní věcmi a událostmi v našem životě, se kterými se nemůžeme vyrovnat, můžeme přijít za Ježíšem, který má moc je změnit. To, co ten člověk říkal, přesně vyjadřovalo to, co jsem cítila. Taky jsem chtěla některé věci v životě změnit. Chtěla jsem na ně zapomenout a potřebovala jsem odpuštění. Neměla jsem co ztratit a tak jsem řekla: „Pane Ježíši, jestli máš takovou moc změnit můj život, tak to prosím udělej. Odpusť mi, jak jsem žila dřív, a vstup do mého života. Zbav mě minulosti, která mě pronásleduje. Staň se mým Pánem a ukaž mi, jak mám žít.“ To byla moje velká touha. Ten večer jsem myslela, že se nic nestalo. Druhý den však nastala změna. Věci, které mě dřív tak tížily, zmizely. Když jsem na ně pomyslela, už tu nebyly a já se cítila čistá a svobodná, jako by ze mě spadla pouta. Věděla jsem, že Bůh je živý, že jsem do svého života přijala Pána Ježíše a že On mi dal nový život. Rozlil se ve mě pokoj a můj život měl najednou smysl. Ta hluboká touha po tom, co mi chybělo, se naplnila. Přišla změna. Do mého života vstoupil Ježíš a už mě neopustil, jde stále se mnou a já cítím i vidím jeho moc ve svém životě stále víc. Vždyť slíbil: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“
A to je jen začátek příběhu, který píše někdo, kdo mě má moc rád. Smazal příběh, který jsem si sama rozepisovala - docela nedokonalý a trochu pesimistický. On má pro mě lepší a dává mi ho číst i žít. Je plný překvapení a nemůžu si stěžovat na nedostatek změn. Je jich hodně. Přestala jsem si naplňovat život různými věcmi, protože on už naplněný je. Nemusím se snažit vytvářet si svoji identitu a hodnotu. Ona už je vytvořená. Nemusím se už namáhat, můžu odpočinout. Vlastně postupně objevuji záměr, který se mnou Bůh má. Objevuji to, co pro mě Bůh už připravil. Jeho lásku vidím ve vztazích, které mám s lidmi, i v tom, jak se o mě prakticky stará. Za všemi změnami mého života stojí Boží láska. Znát Boha znamená poznávat i sebe sama. A po tom přece toužíme.